Za koho mluví kolektivní správci autorských práv?

kosa-logo
V debatě o dohodách ACTA/SOPA/PIPA se zastánci/kyně boje proti „pirátství“ zažehnávají ochranou autorských práv, či dokonce přímo „autorů“. Jsem autorem několika vydaných knižních titulů a jsem naprosto přesvědčen, že nejen, že nebojují za moje práva, ale spíše proti nim.

Tradiční cesta knihy k veřejnosti

Když jsem na konci 90. let napsal svoji první knihu, elektronická distribuce ještě neexistovala a jedinou možností, jak dílo zpřístupnit veřejnosti, bylo dohodnout se s nějakým nakladatelstvím na jejím tištěném vydání. Zdlouhavé a otravné hledání někoho, kdo by se slitoval nad nebohým začínajícím autorem, skončilo šťastně dohodou s nakladatelstvím Protis, jehož majitel je bibliofil a je výjimečným případem člověka, který nehledě na vlastní finanční ztráty vydává nekomerční literaturu. Vydáno bylo tehdy 300 kusů a náklady na tisk byly tak vysoké, že nakladatel stěží mohl získat jakýkoliv výdělek. Aby měl možnost získat dost peněz aspoň na to, aby se mu vrátily náklady, podepsal jsem, že nakladatelství bude držitelem mých autorských práv na tuto knihu po příštích 5 let.


kosa-logo

Všemocná vydavatelství

To mi dodnes připadá jako férová dohoda. Obzvláště poté, co jsem později viděl smlouvy od méně osvícených vydavatelských firem, v nichž byla autorská práva odevzdána na mnohem delší čas či dokonce navždy, přitom ale vydavatel nemusel dávat žádné záruky, že vůbec kdy co vydá. Naopak, autor se zavazoval k ohromným pokutám, pokud nedodá dílo či jeho vyžádané změny v termínu (ano, mohly po vás být požadovány libovolné změny v textu).

Kdyby se civilizace nevyvinula a přešlapovala v 90. letech, neměl bych jinou možnost, než po napsání druhé knihy takovou smlouvu podepsat. Po zdlouhavých vyjednáváních bych byl totiž šťastný za kohokoliv, kdo by byl ochoten vydat ji ve vyšším nákladu a s lepší distribucí. Kdyby se vydavatelství uvolila do mě investovat, postupně bych stoupal v pomyslném žebříčku úspěchu, až by ze mě byl v osmdesáti letech slavný spisovatel. Šance by byla mizivá, řekněme 5%. Zbývajících 95% by znamenalo, že mé dílo zapadne a nikdy už po něm neštěkne ani pes. Autorská práva by držela nakladatelství, a bylo by zcela na nich, zda by mě chtěla proslavit.

Nové milénium

Jenže přišel internet, elektronická distribuce, čtečky knih a tisk na vyžádání (Print on Demand service). Místo toho, abych dva roky hledal vydavatele, prostě dopíšu knihu a dám ji hned na trh, ať už zadarmo, nebo za peníze. Autorská práva zůstávají mně a je tedy zcela na mně, jak budu knihu distribuovat. Také veškerý zisk zůstává čistě jen mně. Těch několik stovek nakladatelství, která v ČR existují, se tak ocitá poněkud mimo hru.

Samozřejmě, nejsem nijak známý, takže zisky jsou zcela mizivé. Nemám na to, abych cpal spoustu peněz do reklamy. Co mi tedy zbývá?

Sdílení

Každý člověk, který sdílí moji knihu (i když „zpirátí“ knihu placenou) rozšiřuje povědomí o mém díle. Až poté, co mě lidé budou znát, mohou se najít tací, kteří za elektronickou verzi knihy těch 50 korun budou ochotni zaplatit. Pokud bude dobrá. Kvalitu v tomto případě ohodnotí čtenářská veřejnost, nikoliv jakýsi editor jakéhosi nakladatelství, který vlastně ani neřeší až tak kvalitu zpracování díla, jako spíš jeho marketingový potenciál.

Komu tedy škodí sdílení uměleckých děl?

Zaprvé, vydavatelským firmám, které disponují autorskými právy, která si vymohly smlouvami. Ano, věřím, že tyto firmy kvůli sdílení ztrácejí zisky, jak tvrdí. A to je dobře. Pokud si mohou lidé vydávat svá díla sami, nevidím důvod, proč by měl mít většinu zisku někdo jiný, jen proto, že „tak se to dělá“.

Zadruhé, škodí etablovaným autorům/kám. Jistě, jste-li slavným spisovatelem, nehodí se vám příliš do krámu narůstající míra konkurence. Ano, je možné, že se tak postupně vytratí výlučnost lidí, kteří provozují nějaké umění, a z umění se stane pouhá služba veřejnosti. A to je také dobře. Když si budete chtít přečíst knihu o robotech na Marsu, prostě zadáte požadavek do Googlu, vyběhne vám dvacet, komunitou nejlépe ohodnocených, knih s tímto tématem, přečtete si začátek několika z nich, a tu, která vás zaujme, si koupíte. Spisovatelské ego sice trochu zapláče, ale zase dostane příležitost mnoho lidí, kteří by ji jinak nedostali. Vydavatelství se omezí pouze na distribuci a na tisk papírových verzí knih, pro ty, kteří chtějí dát dárek někomu z přátel, nebo prostě raději čtou z papíru.

Resumé

Jaká je tedy odpověď na moji otázku? Za koho mluví kolektivní správci?
Za etablované autory/ky a vydavatelské společnosti. Rozhodně ale nemluví za mě a nemluví ani za 90% veškerých umělecky činných osob. Snaha zabránit sdílení uměleckých děl je v podstatě jenom oním příslovečným stéblem, jehož se snaží chytat pomalu se potápějící, zastaralý vydavatelský průmysl.

Autor:
Martin Koláček (martin-kolacek.cz)

Comments

Post new comment

The content of this field is kept private and will not be shown publicly.
  • Web page addresses and e-mail addresses turn into links automatically.
  • Allowed HTML tags: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Lines and paragraphs break automatically.

More information about formatting options

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.