Sluníčkářův návrh azylové politiky EU

refugees are human beings

Často slýchám, že „Sluníčkáři“ nemají žádnou ucelenou koncepci, jak řešit „uprchlickou krizi“, případně že myslí jen srdíčkem, ale ne mozkem.
Rád bych proto (sám za sebe jako normálního občana) nabídnul sluníčkařskou koncepci azylové politiky, která má jak srdce, tak mozek. (Pozor, mluvíme zde o azylantech, tedy o lidech, kteří žádají o azyl z důvodu ohrožení života v zemi původu. Nejedná se o imigranty, kteří cestují za prací či prostě za lepším životem. U těch dnes funguje platná legislativa, kde se řeší povolení k pobytu. Každý váš ukrajinský kolega vám ji rád popíše.)


Navrhoval bych následující:


Preambule :-) : Evropská unie musí vystupovat jednotně, nikoliv tak, že si každá země kope na svém písečku.


1. EU stanoví maximální počet azylantů, které je schopná v době krize pojmout, a tento počet se mezi jednotlivé země rozdělí rovnoměrně podle jejich populace.
Příklad: Kdyby tato hodnota byla stanovena na 0,2%, při současné populaci EU (500 milionů) by to znamenalo 1 milion azylantů/tek na celou Unii.
Na ČR by při 0,2% připadlo 200 tisíc lidí.
(Pro porovnání, nedávno odsouhlasené kvóty mluví o povinnosti přijmout v celé EU 120 tisíc, což pro ČR vychází na naprosto zanedbatelné 2 tisíce.)


2. EU vytvoří v zemích přiléhajících ke krizovým oblastem krizové konzuláty, které budou řešit žádosti o azyl přímo na místě. Zamezí se tak úmrtím na naprosto zbytečné cestě k hranicím Unie.


3. Každá země EU vytvoří seznam profesí, které jsou v ní nedostatkové. Rodiny azylantů, kde jeden z jejích členů tuto profesi ovládá, dostanou při vyřizování azylu přednost.
Zde je důležitá spolupráce se soukromým sektorem. Je však třeba stanovit dohled, který zamezí zneužívání azylantů na pracovním trhu v cílové zemi.


4. Při žádosti o azyl každá osoba/rodina udá ideální cílovou zemi. Pokud by v jiné zemi byla lépe uplatnitelná, bude to s ní konzultováno.


5. Žádosti o azyl se posuzují na základě:
a) situace v oblasti, z níž azylant pochází (tedy především zda tam je aktuálně válka)
b) ohrožení azylanta v jeho domovině (ano, znamená to, že ze Sýrie ohrožené IS dáme přednost křesťanům, nikoliv však proto, že by byli „kulturně bližší“, ale proto, že jim hrozí větší nebezpečí.)
c) pracovní uplatnitelnosti v cílové zemi
d) výhodou je schopnost azylanta zaplatit si cestu do cílové země ze svého


6. V otázce ubytování v cílové zemi se preferuje pomoc od zaměstnavatele s hledáním bytu, případně pomoc státu s hledáním komerčního ubytování.


7. V případě, že daná osoba/rodina nemá finanční prostředky na ubytování, bude jí poskytnuto nízkonákladové (ale slušné) ubytování v táboře, kde bude zajištěna bezpečnost a základní životní potřeby, nebude zde však omezena volnost pohybu.


8. Všichni příchozí budou muset navštěvovat povinné kurzy angličtiny nebo jazyka cílové země. Složí-li zkoušku, budou pro ně od té chvíle nepovinné. Dále by měli navštěvovat kurzy, které jim představí hlavní kulturní a právní rozdíly mezi zemí jejich původu a zemí cílovou. Všechny tyto kurzy jsou bezplatné.
Nedodržování zákonů cílové země či neúčast na jazykových kurzech může vyústit ve vyhoštění dané osoby z EU.


9. Ve chvíli, kdy skončí krize v domovině či jinak skončí ohrožení, které azylantům hrozí, ztratí automaticky právo na azyl a přesunou se do kategorie „imigrant“. Pokud budou mít zájem v cílové zemi zůstat, bude s nimi vedeno standardní imigrační řízení. V opačném případě jim bude ze strany cílové země pomoženo s repatriací (návratem do země původu).


10. Součástí azylové politiky musí být také pomoc na územích přiléhajících ke krizové zóně. Při krátkodobějších konfliktech uprchlíci obvykle preferují azyl v blízké zemi, dále do Evropy se vydávají až ve chvíli, kdy je kvůli jejich množství život zde neudržitelný.
Za pomoc se považuje nejen pomoc potravinová, ale také investice do pracovního trhu v daných oblastech. Čím více běženců dostane v okolních zemích slušnou práci, tím méně jich bude utíkat dále do Evropy.
Do tohoto procesu by mohl přispět také soukromý sektor. Opět je ale třeba zajistit, aby běženci nebyli případnými zaměstnavateli vykořisťování.


A ještě dodatek: Kritici namítnou, že není fér pomáhat takto extenzivně běžencům, a přitom zapomínat na naše vlastní občany a občanky.
Souhlasím. Pojďme využít „uprchlické krize“ k tomu, abychom vytvořili systém, který pomůže ke slušnému životu nejen azylantům, ale i chudým a potřebným v naší zemi.


A protože pod tento text se velmi rád podepíšu… :-)
Sepsal: Martin Koláček, spisovatel, vydavatel a gamedesigner